Za celý ten den přemýšlení jsem se rozhodl formulovat několik podnětů.

Cítím, že se doba posouvá. Jsem obklopen většinou nevěřícími lidmi. Mezi nimi je tolik inteligetních, citlivých, šikovných... lidí. Někteří mi připomínají Mojžíšova tchána, který není členem vyvoleného národa, ale zvenku umí zhodnotit situaci Mojžíšovy služby nebo některé procesy, které se v Božím lidu dějí.

Doba se posouvá a lidé v naší kulturní oblasti jsou si vědomi své osobní individuální svobody a většinou i zodpovědnosti za vedení svého života. Chápu, že tento individualismus je někdy nadhodnocen, ale to je určitě složitější. Každopádně jsme dětmi své doby a je potřeba s tímto charakterem pracovat.

Setkávám se s těmi, kteří chtějí být vedeni, přicházejí pro radu, chtějí diskutovat. U mnohých věřících se setkávám s tím, že se bojí překročit svůj strach nesouhlasit s duchovním nebo ho kritizovat. A třeba mají pravdu. jako duchovní nemám patent na vševědoucnost. Také stárnu a stárnu se svou generací a ty mladé, kteří by mohli být už i moje děti, nechápu.

Cítím, že je v naší křesťanské bažince napětí. Chybí prostor pro otevřenou svobodnou diskuzi, školu diskuze. A když říkám školu, pak tím myslím i slzy, vztek, klopýtání, chyby... Skoro všichni biskupové k jsou pro diskuzi naprosto nepoužitelní. Je pro ně jednodušší napomínat, umlčovat nebo ignorovat. Také je to složitější, ale svůj podíl na tom mají bezesporu. Kněží? To je kapitola sama pro sebe. Jak kdo, že páni bratři - nebo jen páni?

Nabízím termín k úvaze "kooperační vedení" - ne ve smyslu: Vykecej se a pak ti řeknu, co je pravda. Ale pojďme hledat nejlepší cestu pro mne i tebe, řeknu ti svou zkušenost, svou cestu, která i tobě může být cestou.

Osobně si myslím, že moudré a velkorysé doprovázení se jen tak nad něčím nepohorší ani nad kritikou papeže. Malý člověk nebo ideolog se pohoršuje!

Rejpalů a těch, co schovaní za maskou nic(ku) si nemá cenu až tak příliš všímat. Nebývají konstruktivní a konflikt se jim líbí. Je to zvrhlé. Ale asi podobně neškodné jako (promiňte mi adresnost) jako "receptíky" pod článkem vsoce teologickým.

A co vzkázat vysokým šedým eminencím za oponou? Víte, v jednom katolickém Bohem požehnaném díle byl kněz. Veliká autorita. Silná osobnost. Bohužel stáří, změna společenské situace a další okolnosti ho proměnily v úplného mimoně. On to bohužel nepochopil, že ač zakladatel, nemůže Bohem požehnanému dílu, které má svou dynamiku směřující dál za jeho představitelné obzory stát v cestě. Ale on se postavil. Najednou i jemu Kristus vzkazoval: Odstup, satane... A on bojoval, soudil se a prohrál. Dílo vzkvétá, pokračuje... Milé šedé eminence, zvláště ty, který jsi z hnízda tohoto díla, přemýšlej, jestli na tom nejste podobně.

Nelze pěstovat zlatou katolickou mládež. Ideál není možné ztotožnit s realitou. Byť s dobrým úmyslem, vytváříte Prokrustovo lože. Máte všichni vysoké školy humanitního zaměření, zkuste přemýšlet.

Docela se těším, až se začnete k tomu, co se tu děje, vyjadřovat. (Čest ViZovi, že svého času tomu věnoval energii, snaha se totiž cení)