Promluva na slavnost Zjevení Páně

„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva“ (Iz 60, 1)

Ponoření do plynutí biblického příběhu můžeme vnímat, jak národy mimo Izrael putují od zničené Babylónské věže až do všech koutů světa, když ne v temnotě, tak jistě v šeru. Reflektuje to Mojžíš, který s pronárody má osobní zkušenost: „Což se najde jiný velký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“ (Dt 4, 7)


Zajímavou postavou je aramejský prorok Bileám, který má zlořečit Izraeli. Jeho jazyk však pronáší proroctví: „Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“ (Nm 24, 17)

Každé lidské společenství, národ, každý člověk, hledá Mesiáše a Spasitele. Hledá světlo poznání více než světlo slunce. A my si nemůžeme přát nic jiného, než aby nalezli toho, o kterém píše presbyter Jan ve své Apokalypse, že je „potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní“ (Zj 22, 16). Ježíš Kristus je „jako svíce, svítící na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nám nevzejde v srdci“ (2 Pt 1, 19)

Dělá mi radost dnešní evangelium, ve kterém se dozvídáme o mudrcích z východu, kteří po klopotném hledání vidí jitřní hvězdu stát nad domem: „Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí“ (Mt 2, 10). Dělá mi radost, když lidé neznající Ježíše Krista zaznamenají, že cosi svítí v jejich srdci. Říkám jim, že to nejsem já. Povzbuzuji je, aby šli k tomuto světlu. S napětím sleduji jejich hledání a odhodlání. Prožívám netrpělivost, zda jdou dostatečně rychle nebo zda neuhýbají jinam za nestálými bludičkami.

Přeji i vám radost z doprovázení ke světlu a společné cestě ke světlu, kterým je Ježíš Kristus Spasitel.