Řeč při novoročním nástupu pluku

Vojáci a vojákyně, velitel se mne zeptal, zda chci mít slovo. Chci.

V Bibli se píše: „Na počátku bylo slovo…“ (Jan 1, 1) „Na počátku“ je obrat, který v biblické tradici znamená spíše princip. V tom případě by platilo, že v principu všech věcí je slovo.


Slovo je činem: někdy pohladí, jindy udeří, podepře nebo strčí do zad. Slovo může být osvěžením nebo lahodným soustem, ale také může být hozeným kamenem nebo smrtonosným šípem. Slovem vyznáváme lásku, slovem vyhlašujeme válku. Jsou upřímná slova, která nám září do tváře jako slunce, ale i zákeřná jako puch žumpy. Slova umějí být peprná a žhavá, ale i mdlá a táhnoucí se k unudění; některá jsou významově bohatá a jiná prázdná jak ústa staré indiánské ženy.

Hledal jsem tedy své slovo a objevil jsem, že 9. ledna 1890 se narodil spisovatel Karel Čapek – to byl panečku mistr slov. Dokonce napsal dílko nazvané Kritika slov. Hned první kapitolu má nadepsanou „My versus já“. Za ,my‘ se umíme schovávat velice umně. Cituji: „Sebedokonalejší ,my‘ nepřidá ani palce k mé postavě, ani závažíčka k mým zásluhám… ,Já‘ je slovo praktické, zavazující a činné; je nekonečně skromnější než ,my‘, je znepokojivé a těžké; ,já‘ je zároveň slovo svědomí i slovo činu.“

Kéž jsme „my“ jako armáda složená ze svědomitých zdravě sebevědomých ,já‘ – mužů a žen slova a činu.

Děkuji vám za pozornost.