BÝT U TOHO

Promluva při bohoslužbě pro Hnutí na vlastních nohou – Stonožka

Věřím, že jste pozorně poslouchali příběh o Mojžíši, který jsme tu před chvílí četli. Patří k těm nejdůležitějším z Bible, protože v něm se nejen Mojžíši, ale i nám představuje Bůh. Má velice zvláštní jméno: „Jsem, který jsem!“ (Ex 3, 14) Zkráceně „Jsem“. Bůh je. Nikomu se nevnucuje, nikoho za každou cenu nepřesvědčuje. Prostě je.


A nejen to. Bůh podle toho příběhu slyší i náš pláč i naši radost. Je s námi stále, doprovází nás. Před ním se neschováme, ale také ho nikdy nemůžeme ztratit. Někdy mlčí, nechává nás rozhodovat se nebo dokonce dělat lumpárny. A jako v té pohádce o Smolíčkovi se vzdálí na doslech a učí nás nepovolit v pokušení. A přiskočí hned, jak začneme volat: „Za hory, za doly…“ Bůh jedná podobně. Bůh je jako táta nebo máma, kteří jsou šťastní, když my jsme šťastní. A někdy je lepší než naše mámy a tátové.

Příběh o Mojžíšovi a hořícím keři je moudrý ještě z dalšího úhlu pohledu. Slyšeli jsme: „Mojžíš si řekl: ,Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.‘“ (Ex 3, 3) Představme si Mojžíše dnes. Pravděpodobně by žádné stádo nepásl, ale seděl by doma u stolu a budoval by nějaké město v počítačové hře. Do toho by měl otevřený facebook a youtube, kde by hrály jeho oblíbené písničky, žvanili by youtoubeři nebo by lajkoval hlášky tisíce dvě stě padesáti tří přátel.

Život lidí, kteří nežijí v realitě ale ve virtualitě, je tak nudný. Je plochý jako obrazovka, na kterou se dívají tak urputně, až je pálí oči. A mě těší, že vy takoví nejste, nebo nejste zcela zotročení tím plochým hýbajícím se obrázkem. To byste tu totiž nebyli.

Je tu zima, ne zrovna útulno, dost možná jste unavení, nebo nerozumíte úplně všemu, co se zde odehrává. Ale zato je vás tu tolik. Můžete potkat ty, kteří jsou také Stonožka. Třeba tu někde je ten, do kterého se za pár let zamilujete. Nebo se můžete na něco zeptat náčelníka generálního štábu nebo ředitele ZOO. Nebo paní Běly nebo pana kardinála. Můžete se přesvědčit, že lidé, kteří něco dělají, kteří pomáhají, jsou skuteční – a jinak to nejde. Skuteční lidé mají skutečné radosti i smutky.

A třeba v těchto místech zažijete něco, co byste vůbec nečekali.

Co byste řekli, kdyby tady v katedrále sv. Víta létali balónky? Proč? Pro radost. Jen pro radost. Pokud k vám přiletí, pinkněte ho dál, pinkněte ho dozadu a vy vzadu, pinkněte ho dopředu a vy vpředu, až k vám přiletí, doneste ho sem k oltáři. Dělejme jeden druhému radost.