Promluva 32. neděle mezidobí B

„Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme“ (1 Král 17, 12).

Bude přínosné, podívat se na dnešní první čtení ze širší perspektivy. Epizoda o vdově je zasazena do příběhu o Eliášovi, kterého židé chápou vedle Mojžíše jako největšího proroka. Vede boj Hospodinův proti náboženskému úpadku za krále Achaba v severním království. A samozřejmě Hospodin se na jeho životě oslavuje.


Hospodin rozehrává svou „hru“ ohlášením zničujícího sucha: „Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště“ (1 Král 17, 10). A zde máme první můstek k naší přítomné situaci. Otevřel jsem si studii Českého hydrometeorologického úřadu Vývoj sucha od roku 2014 a jeho vyhodnocení za září 2018. Již svým laickým pohledem si uvědomuji, že úbytek vody a podzemní vody je trend. Nejprve nastává meteorologické a postupně hydrogeologické sucho. Jsou to takzvaná tvrdá data, žádné konspirace, ani tlak ekoteroristických skupin. Tuto situaci ohlašují proroci dnešní doby již několik let. My je možná slyšíme, ale nic neděláme. A ono to pravé sucho pravděpodobně přijde.

Do této situace přichází na scénu chudá vdova, která naposledy upeče placku pro sebe a syna a pak zemřou jako mnoho lidí, okolo nich. V Bibli je vdovou a sirotkem vždy označována ta nejnuznější vrstva obyvatelstva. Dnes bychom mohli ukázat na lidi panelákového typu, kteří jsou dělnické profese. Jezdí na dovolenou vlastním autem, chodí ve značkovém oblečení, pěstují i nějaký sport a to je tak asi vše. To je nejzranitelnější vrstva naší vlasti, na kterou pohromy dopadnou nejcitelněji.

Jaké závěry je možné z mého výkladu učinit? Možná to budou jen otázky, ale cítím, jak je nezbytné je pokládat. Jak získat druhé pro životní styl charakterizovaný solidaritou, skromností, občanským aktivismem lokálního charakteru? Tyto sociální dovednosti mohou být schovány nebo se zakládat na vztahu k Bohu, na úctě k darům, které nám poskytuje, a varování, které nám prostřednictvím proroků dává.

Vdova, která měla opravdu už jen jednu porci, uvěřila proroku, a jak čteme v Bibli: „Šla a udělala, jak Eliáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v lahvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Eliáše.“ (1 Král 17, 15-16) Na žádný typ pohromy, bídy nebo problému rozsáhlého měřítka se nedá připravit jen shromažďováním zásob, ale především pěstováním vztahů důvěry, nezištnosti, vzájemné úcty. Je to moudré a prozíravé.