Řeč před zahájením závodu Hledání ztraceného záchranáře 2018

Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až dokonce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal. (Jan 19, 28-30)

Vážení účastníci, úryvek, který jsme vyslechli, je křesťanům velice drahý. Pochází z centrální části evangelií, která pojednává o Ježíšově utrpení, smrti a vzkříšení. Všeobecně je o lásce, která dává všechno, obětuje se, dotahuje úkol až do konce, byť to bolí.


V konfrontaci s příběhem o Ježíšově ukřižování se můžeme stavět na stranu lhostejných (pokud nás nepočítám k těm, kteří se na jeho utrpení aktivně podíleli) nebo soucitných. A to nemusíme být vůbec věřící.

Vybral jsem tento úryvek cíleně. Přemýšlel jsem nad tím, jak z vás po nějakém tom kilometru vyprchá počáteční entuziasmus a po vyběhnutí na Prosečský hřbet si budete připadat jako muž či žena bolesti s těžkým křížem na ramenou a v cíli pak si budete připadat jen krůček od sklonění hlavy a skonu. A až budete volat: „Žízním!“ Bude vám podán leda ocet v podobě nějakého nepříjemného úkolu.

Ježíš na kříži však má žízeň jiného druhu. Jak jsem již naznačoval, žízní po dokončení úkolu, žízní po naplnění svého poslání, žízní po lásce, která dává maximum. A proto, až vám bude nejhůř, řekněte si třeba: Právě kvůli tomu všemu jsem sem přišel, kvůli tomu, abych poznal své limity, co jsem ochoten obětovat, až to bude jednou naostro.

Přeji vám mnoho sil a trvalé vědomí, že vaše cesta má smysl.