Promluva na středu 25. neděle mezidobí II. cyklus

„Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: ,Kdo je Hospodin?‘ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.“ (Př 30, 8b-9).

Občas jsem zakončil přímluvy slovy: „Daruj nám, Bože, všechno to a jenom to, co potřebujeme k pokojnému životu.“ Mír, přiměřený majetek, sociální akceptace… to je základ pro zdravé rozvíjení jedince i společnosti.


Bible nám dnes ukázala krásnou perlu moudrosti, kterou je přiměřenost toho, co je v životě potřeba. Jako kdyby byla v tušené Antonii s Aristotelovou naukou o ctnostech. V Etice Nikomachově píše: „Střed pak jest mezi dvěma špatnostmi, z nichž jedna záleží v nadbytku, druhá v nedostatku, a to tak, že ctnost střed nalézá a volí, kdežto špatnosti v citech a v jednáních jednak pravé míry nedosahují, anebo ji překročují.“ (II, 6, 1107a)

Lidová moudrost používá slovní obrat „zlatý střed“. I psychologie, která hovoří o motivaci, ukazuje, že její nedostatek předznamenává slabý výkon jako i její přebytek. Přemotivovaný člověk může být zbrklý, nebo nerozvážný. Znáte jistě rčení o třídním nepříteli a tom horším… Tomáš Špidlík k tomuto tématu poznamenává, že „i správná zásada vede na scestí toho, kdo nezná míru.“ (ŠPIDLÍK, Tomáš. Prameny světla. Řím: Křesťanská akademie Řím 1972. s. 175)

Umění středu bychom však neměli zaměňovat s průměrností. Bůh nás volá k dokonalosti, která v kontextu našeho tématu znamená umění rozlišovat a dávat věcem, událostem, a dalším mohutnostem a hnutím tu správnou míru, místo nebo čas. Korektivem je rozum, smysl pro víru (sensus fidei) a svědomí. Katechismus katolické církve to popisuje podobnými slovy: „Každý musí stále prosit o milost světla a síly, přijímat svátosti, spolupracovat s Duchem svatým, jednat podle jeho nabádání, milovat dobro a vystříhat se zla“ (KKC 1811).