Promluva na památku sv. Terezy z Kalkaty – 5. 9.

„Obsluhovala je“ (Lk 4, 39).

„Co dnes evangelium říká mně?“ Přečetl jsem si ráno ještě před svítáním. Zapnul jsem rádio a z něho se dozvěděl, že si dnes připomínáme Matku Terezu z Kalkaty. V knihovně jsem sáhnul po dvou knihách. Jedna byla o hledání smyslu života a našeho konán a druhá byla životopisná.


První myšlenka, která mi tanula na mysli, vychází z evangelia: Ježíš uschopňuje k činnosti, ke službě: „Obsluhovala je.“ Tuto hodnotu nám ukazuje Matka Tereza i její následovnice. I je Ježíš uschopňuje ke službě, respektive jejich služba vychází z každodenního intenzivního setkání s Ježíšem. Misionářky lásky dokázaly osekat ze svého života veškerý nepotřebný balast, staly se chudými pro službu.

Stanovy Mezinárodní společnosti spolupracovníků Matky Terezy začínají přáním světice: Aby se všichni spojili navzájem v modlitbě a oběti, aby lidem pomáhali poznávat Boha, milovat Boha, vytvářet rodinné společenství a sloužit. Pokud chce někdo dobře sloužit, musí milovat, musí sám čerpat ze zdroje Ježíšovy lásky. Ve dnešním evangeliu se Ježíš nenechá zdržet na jednom místě, aby uzdravil úplně všechny lidi. Jeho hlavním posláním je hlásat evangelium. Za sebou však zanechává ty, kteří jemu uvěřili. Odpovědí na slyšené evangelium je právě služba – tedy skutky, jednání a činy.

Matka Tereza vypráví: „První ženu jsem uviděla a sama sebrala na ulici. Byla z poloviny ohryzána potkany a mravenci. Vzala jsem ji do nemocnice, ale nikdo pro ni nechtěl nic udělat. Nakonec ji přijali jedině proto, že jsem odmítla odejít, dokud tak neučiní.“ (MUGGERIDGE, Malcolm. Matka Tereza z Kalkaty. Brno: Cesta 2009. s. 100)

Málo je vždy víc než nic.