Promluva na 25. neděli mezidobí B

„Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech“ (Mk 9, 35)

V synoptických evangeliích jsou tři Ježíšovy předpovědi utrpení, kterému bude muset čelit. Vždy jsou spojeny se stylem Ježíšova apoštola. Po první předpovědi Ježíš ukazuje učedníkům, že následovat ho není procházka růžovým loubím, ale dřina. Náročná cesta vedoucí k vysokému a vznešenému cíli. Druhá předpověď, ta dnešní, je o důstojnosti apoštola. Odhaluje také základní postoj, tedy připodobňovat se dětské prostotě, bezbrannosti, čistotě. Třetí předpověď je podobná předchozím: Ten, kdo chce Ježíše následovat, bude to mít náročné. Jeho životní styl je služba.


V uplynulém týdnu jsem byl na vojenském cvičení. Jeden večer jsem vedl hezký rozhovor. Hovořil jsem o tom, jaká byla moje cesta ke kněžství, co vlastně dělám a co prožívám. Nebylo to poprvé, co se mne někdo zeptal: A jak můžeš snášet tolik bolestí, které ti lidé svěří? To si jdeš zaběhat, nebo utečeš do přírody?

Přijel jsem pak domů a v konfrontaci s dnešním evangeliem jsem o tom přemýšlel: Kde vlastně beru sílu? „Nevím,“ odpověděl jsem do ticha. Pravděpodobně to bude od Pána. Jiný zdroj nemám. Jsem mu vděčný. Bez něho, je tento styl života naprosto bláznivý.

Podobně to ale mají všichni, kteří přijali roli rodiče. Kolikrát se musí nadechnout a jít do lásky ke svým dětem znovu a znovu? Vlastní bolesti, únavě, strachu navzdory. A co manželé? Přátelé? Kolikrát musí začínat od základu?

Ježíš ve svých předpovědích nikdy nekončí smrtí, ale vzkříšením. Namáhat se má cenu, sloužit má cenu, protože cíl je dobrý, cílem je vzkříšení a punc věčnosti.