Promluva na svatbě Moniky a Jirky

„Hospodin uhnětl…“ (Gn 2, 19; liturgický překlad)

Moniko a Jirko, slyšeli jsme, že „Hospodin uhnětl“ a o verš dále, že „Hospodin vytvořil“. Nejsem si jistý, jak je to v originále, ale slovesa tvořit a hníst mají stejný základ. Bůh je totiž na prvních stránkách Bible představen jako hrnčíř.


Také prorok Jeremiáš popisuje, jak ho jednou Bůh oslovil: „Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: ,Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? Je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský.“ (Jer 18, 3-6)

Hovořím o tom proto, že hlavně ty, Jirko, máš s hnětením lidí svou zkušenost, s dotykem, který přináší úlevu, uzdravení, napravení. Sleduješ každý den, jak se lidi dokážou proměňovat, narovnávat, krásnět.

Moniko, i ty dost možná budeš mít fyzickou zkušenost s hnětením člověka až pod srdcem poneseš nový život ve smyslu slov žalmu: „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ (Žl 139, 13-16)

Budete se také vzájemně hníst – ve smyslu utváření. Velice mne těší, že jsem celý jeden večer naslouchal vyprávění o vašem vztahu a mám velikou radost z toho, jak toto vzájemné utváření máte nastavené. Na toto vzájemné utváření máte nárok jen vy sami dva. Rozhodně se rozlučte s těmi, kdo toto nebudou respektovat, kdo vás nebudou přijímat jako jednotu, jako pár, jako společenství.

Dokud budete mít jeden druhého srdečně rádi, budete jeden druhého předcházet a vidět v něm to krásné, dokud budete jeden vůči druhému horliví, nadějeplní, trpěliví, ve společné modlitbě vytrvalí a pokud budete směřovat do široce otevřené náruče Ježíše Krista, budete nehotoví, tvární a ochotní stávat se jeden druhému podobní. A o jednotu, o nejvnitřnější společenství celého života přeci od této chvíle jde.