Promluva 23. neděle mezidobí B

„Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku“ (Mk 7, 32).

Dnešní evangelium má velice obsáhlý kontext. Evangelista Marek adresuje své dílo pohanům, záměrně vede čtenáře k pochopení Ježíšovy velikonoční cesty. Evangelia jsou nadto pomůcky pro přípravu nových křesťanů, aby mohli lépe proniknout do niterného vztahu s Kristem. Takže můžeme vnímat text jakoby ve dvou vrstvách: co činil Ježíš a co po něm opakují křesťané – církev.


Dnešní evangelijní úryvek je zasazen do oddílu, ve kterém Ježíš přitahuje ke svému poselství pohany. Prochází územím Týru a Desetiměstí. Setkává se s pohankou, která prosí o záchranu své dcerky a Ježíš chválí její vytrvalost v prosbě.

Pak uzdravuje hluchoněmého.[1] Jeho jednání je velice symbolické: „Pohanům se nedostalo Božího zjevení, a proto jsou němí slovem. Ale prostřednictvím hlásání misionářů jsou schopni naslouchání spásonosného slova a rozvázání jazyka k chvále Pána.“ (POPPI, Angelico. I quattro vangeli. Padova: Messagero 2001. s. 304) Mezi řádky dnešního příběhu můžeme rozpoznat křestní bohoslužbu: vkládání rukou, obmytí, prosbu o rozvázání a dar Ducha.

Vyvrcholením je rozmnožení chleba, které v evangeliu podle Marka následuje, a které odkazuje na eucharistii.

Ve své řeči bych mohl nyní pokračovat v pobízení k misijnímu úsilí, abychom v moci Ježíšově pomáhali lidem ve svém okolí naslouchat a chválit Boha. Ale spíše se obrátím do našeho nitra. Každý z nás si totiž může položit otázku, jestli nepotřebuje otevřít uši k slyšení a ústa k správným slovům, které jsou pochopení, láska, vděčnost a chvála.

 

[1] Je zajímavý poznatek, že dnes se slovo „hluchoněmý“ nepoužívá, protože většina hluchých lidí má v pořádku hlasivky a je schopna nějak mluvit. Spíše se používá termín „neslyšící“. Neslyšící lidé považují slovo „hluchoněmý“ za hrubé. Viz https://ztlumeno.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=546850