Promluva 20. neděle mezidobí B

„Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!“ (Př 9, 6; liturgický překlad)

Hned na začátku si dovolím ještě citovat ekumenický překlad tohoto verše, protože nabízí zajímavou variantu: „Nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“


Na svých životních cestách potkávám lidi. Někteří z nich jsou chytří, inteligentní, vzdělaní. Umí popisovat, analyzovat, zobecňovat, porovnávat, objevovat souvislosti. Žasnu nad lidmi, kteří jsou šikovní. Nacházejí řešení technických problémů. Umí si poradit, postavit se správně k jakékoli práci, úkolu, výzvě. Je mi dobře mezi zbožnými lidmi, kteří promýšlejí podstatu v Božím světle, dívají se s nadhledem na chvění každého člověka i společnosti, jsou prostorem setkání, přijetí, odpuštění. Také je mnoho hodných lidí. Je mi dobře u nezakalených studánek jejich upřímné duše, byť to vyžaduje někdy hodně trpělivosti.

Možná bych mohl pokračovat ve svém výčtu dál, ale to není mým cílem. Chtěl jsem rozepsat moudrost, kterou mi předal můj děda: „Drž se chytrých, šikovných, zbožných… lidí, protože hlupák, nešika nebo ten, komu nic není svaté, tě nic nenaučí.“ Děda měl samozřejmě na mysli ty, kteří pěstují, rozvíjejí, využívají své talenty dané bohem do vínku. Pohledem na naši společnost tuším, že směřuje do vědomé a zaviněné průměrnosti, lenosti a plytkosti. Možná i ve svém okolí totiž znáte nedovzdělané, nedospělé a namyšlené lidi.

Nechme dětinství, nechme prostoduchosti, když je možné kráčet cestou rozumnosti, šikovnosti a zbožnosti. Možná je to svízelná cesta k vrcholkům, ale určitě k širším horizontům a nakonec i k těsnějším přátelským vztahům. Se svatým Pavlem se domnívám, že je to moudré: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří…“ A spolu s ním sdílím i důvod k takovému jednání: „Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé“ (Ef 5, 15-16)