Promluva 21. neděle mezidobí B

„Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“ (Jan 6, 68-69).

Protože čteme o nedělích evangelium na pokračování, je dobré připomenout minulý týden. Ježíš hovoří o sobě jako o chlebu života: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6, 54). Říkal jsem si, že Ježíš nemůže být už konkrétnější. Zde není prostor pro výklad, neboť význam je naprosto zřejmý. Není ani důvod cokoli alegorizovat nebo symbolizovat. Jako společenství Ježíšových následovníků jsme v kráčení dvoutisíciletými dějinami učinili zkušenost, že je to právě eucharistie, která je skutečným Ježíšovým tělem a krví – skutečný pokrm a skutečný nápoj.


Dnes nasloucháme reakci na toto Ježíšovo konstatování: odmítavou i přijímající. Ta Petrova v sobě nese charakter dospělosti lidské i duchovní: „uvěřili a poznali.“

Co znamená křesťanská dospělost? Nalezl jsem jeden inspirativní článek. V něm se autor nejprve zabývá lidskou – přirozenou – dospělostí, která je nutným předpokladem i duchovní roviny. Dospělost je charakterizována jako vědomí osobní odpovědnosti za sebe i za ty, kteří nám jsou svěřeni. Dospělost je schopnost samostatnosti a svobody v myšlení, řeči i jednání.

Křesťanská dospělost s tou lidskou úzce souvisí. Mimo jiného „dospělý křesťan se bude vyznačovat uvážlivým realismem, který sám u sebe, ve světě, ale i v církvi pociťuje při jednání milost a hřích, a pro kterého milost není podnětem k troufalosti a hřích příčinou zoufalství.“ Dospělý křesťan nestaví své vyznání pouze na emocích, protože „ví, komu uvěřil“ (srov. 2 Tim 1, 12). Má s Bohem osobní zkušenost, kráčí po cestě následování: „Kam bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ Vím, že jsem téma křesťanské dospělosti nevyčerpal – jen ji možná připomenul, ale to nemusí být špatně. Můžeme tak přemýšlet i o slovech, která nám odkázal apoštol Pavel. Jak se změnila moje víra? Zůstává stále dětskou nebo již dospěla a vyzrála?

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překoval jsem to, co je dětinské“ (1 Kor 13, 11).