Slovo k začátku národního cvičení záchranné zdravotní služby

Vítám vás na cvičení. Jeho obecným cílem bude zcela jistě řízené vystupování z komfortní zóny. Jsou totiž činnosti, které zvládáme s přehledem. Kdybychom cvičili je, brzy bychom pociťovali nudu. Na druhé straně je pak zóna rizika, do které se jistě nikdo z nás nedostane, protože budeme řádně poučeni o bezpečnosti. Také výběr jednotlivých incidentů nebo celkového kontextu je připraven tak, že ho každý zvládne. Tedy zvládne ho každý, kdo má odvahu vystoupit ze svého komfortu, ze světa, ve kterém se orientuje a je mu v něm dobře a bezpečně.


Chyby, selhání, slabosti jsou na cvičení vítány, protože nás učí, odhalují mezery, limity… Přeji vám, abyste se chyb nebáli, ale přijímali je vděčně.

Vím, že mám před sebou lidi akce, žádné bačkory, žádné alibisty. Lidi, kteří na výzvy umí odpovědět svou otevřeností a rozhodností. Před očima se mi mihnul nerozhodný skokan z můstku. Byl snad odhodlaný, ale ne rozhodný, a proto mu pružné prkno namlátilo a on neskočil, nýbrž odmrštěn prknem nekoordinovaně spadl do vody. Pojďte čelit výzvám tohoto cvičení bez brblání – ono vám to stejně moc nepomůže.

Na závěr bych se rád opřel o silnější autoritu, než jakou disponuji. Nalezl jsem totiž velice trefný úryvek z Bible, který bych vám rád svěřil, aby přispěl k vaší vnitřní motivaci: „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.“ (Žid 12, 11)

Děkuji vám za pozornost a vězte, že vás obdivuji, fandím a vždycky, když houkáte, tak vám žehnám.