Maturantům při předávání maturitního vysvědčení

Velice si vážím, že mohu být účasten této chvíle, této slavnosti vzdělání. Nedávno jsem si četl knihu Františka Lukeše Celý život jsem se učil, a přesto jsem propadl. Tento název má v kontextu příslušné kapitoly svůj specifický význam, ale díky své mnohovýznamovosti o něm můžeme přemýšlet i v našem kontextu. Celá kniha je rozdělena do kapitol, které čtenáři ukazují, že život sám je školou, že předměty nejsou jen o matematice, literatuře nebo technologiích. Učíme se dobře žít, modelovat své postoje, předcházet nebo rovnat konfliktní situace. Učiteli nám v tom mohou být děti i mudrci, lidé chytří i vychytralí, situace s dobrým koncem i završené naší prohrou.


Pokud bychom se nyní podívali na maturitní zkoušku touto optikou, co nás naučila? Jedná se přeci o první zkoušku vysokoškolského charakteru. Pro maturanty, kteří jsou zde nyní přítomni, to byla první rozsáhlá zkouška po mnoha letech od ukončení jejich systematického vzdělávání. Maturita je zkouška s celospolečenským dopadem, odrazovým můstkem ke kariérnímu postupu, pro někoho možná jedním z prvních veřejných vystoupení a prezentací nabitých vědomostí.

Jediná odpověď neexistuje. Věřím však, že každý ze zde přítomných maturantů ji má. Tedy kéž by ji měl, protože život je školou a ta podstatná a nejdůležitější maturita bude na sklonku života, kdy budeme skládat počty ze svého jednání – z dobrého života. Pro tentokrát jsme nepropadli a já budu doufat a budu se za to modlit, že nepropadneme jednou i u maturity života.