Promluva na pondělí 9. neděle mezidobí II. cyklus

„Daroval nám vzácná a převeliká zaslíbení“ (2 Pt 1, 4).

Pokládal jsem dlaždice. Nedával jsem je ale hranu na hranu. Dlouho jsem chodil sem a tam, abych vypozoroval, kudy se mi jde nejlépe a jak dlouhý mám krok, abych mohl mezi jednotlivými dlaždicemi nechat místo pro trávu. Chodníček se mi povedl, vytvořil jsem takové ladné esíčko, jenomže ouha. Vyměřil jsem rozteč mezi dlaždicemi na pomalý, rozvážný krok. Když jdu rychle, tak mi vzdálenosti nevycházejí. Chodníček mi dnes připomíná, abych zpomalil – není proč se kam honit.


Ve dnešním prvním čtení vytyčil apoštol Petr také takovou cestu: víra – ctnost – poznání – zdrženlivost – trpělivost – zbožnost – bratrská náklonnost – láska. Vede „k účasti na Boží přirozenosti“ (srov. 2 Pt 1, 4). Dost možná nás někdy zpomaluje, jindy nutí k rozhodnosti. Někdy je přímá a v jiných chvílích plná nepředvídatelných zákrut. Vyměřoval ji Bůh a tomu, kdo po ní jde „rozhojňuje milost a pokoj“ (srov. 1 Pt 1, 2).

Také je zajímavé, že prvním krokem je víra, posledním láska. Kdo miluje, má již účast na Boží přirozenosti, protože „Bůh je láska“ (1 Jan 4, 8).