Řeč na svatbě Michaely a Romana na kolonádě Lázní Libverda

Michaelo a Romane,

pozvali jste nás na událost, při které má jedno souhlasné vyjádření, jednoduše řečeno vaše „ano“, hodnotu největší investice, jakou může člověk dát snad kromě slibu Bohu. Jsme nedaleko pramene, který nejen občerstvuje, ale léčí neduhy těla. Zde v těchto lázních se uzdravují nemocná srdce a pohybový aparát. Lidé tu tráví několik dní a jsou celým prostředím usměrňováni, aby se zpomalili svůj zběsilý shon a chvat, aby si uvědomili krásu života, krásu přírody i jemnocit lázeňské architektury a dost možná i revidovali své vztahy.


Pramen všech vztahů je ukryt v našem nitru. V naší pravdivosti vůči sobě, svým postojům, svým slovům, které se dnes stávají činem.

Letos jsem se poprvé účastnil obřadu otvírání studánek a slyšel tyto verše:

Nejedna studánka malá

se o pramínek bála,

aby nezapadl do kalu,

do bahna a do kamení

tak jako člověk do soužení,

ani trochu vláhy by v ní nezbylo.

Vždyť každá studánka v lese

na hladině nebe nese,

kdyby jí nebylo,

o zem by se rozbilo.

(Miloslav Bureš)

Zopakuji ještě jednou svou myšlenku. Přál bych si totiž, aby nezapadla: Pramen vztahů je ukryt v našem nitru. Věřím, že dnes je váš pramen nezakalený, rozdává se, dáváte si napít vzájemně, jeden druhého osvěžujete, sytíte, posilujete. A co za rok, pět, dvacet?

Navrhuji vám, abyste si našli někde svou studánku, nebo přijeli sem, na místo, kde se děje tento krásný a významný den, abyste spolu s tou studánkou vyčistili i ty niterné, abyste třeba posílili ochablá nebo zahřáli vychladlá srdce, abyste si znovu vyznali lásku, úctu a věrnost.