Promluva na Svátek sv. Jana Nepomuckého – 16. 5.

„Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ (Řím 8, 34)

Slavíme dnes svátek kněze a mučedníka (a církevního úředníka). Já jsem ze dnešních textů vyjmul verš, který je velice hluboký, popisuje velikonoční tajemství Ježíše, základu naší naděje na spásu a zároveň kněze, nebo, mám-li použít jazyk autora listu Židům, velekněze. Protože přednášet prosby před Bohem Otcem za svět a člověka je ryze kněžský úkon. Z podstaty služebného a na základě královského kněžství to děláme podobně: modlíme se k Bohu Otci, skrze Ježíše Krista v Duchu svatém.


Dal jsem si za cíl, nalézt pro tuto chvíli něco zajímavého z doby, kdy žil svatý Jan Nepomucký. Oči mi běžely po hřbetech knih v mé knihovně, až se zastavily na souboru středověké lyriky (LEHÁR, Jan, ed. Česká středověká lyrika. Praha: Vyšehrad 1990. s. 58nn) V ní jsem se dozvěděl, že v době života světce se při bohoslužbách zpívaly oficiálně jen čtyri české zpěvy. Jedním z nich je i nám známá píseň Jezu Kriste, štědrý kněže. Svatý Jan Nepomucký ji také zpíval a jistě přemýšlel nad jejím obsahem. V katedrále svatého Víta v Praze byly velice populární tak zvané tropy – vsuvky do zpěvu Kyrie eleison. Badatelé tak usuzují, že i Jezu Kriste, štědrý kněže měla původně tři první sloky a byla zařazována jako zpěv Kyrie.

Druhá sloka nás uvádí do prostředí: „Ty jsi zde nyní před námi; pro své muky, svaté rány…“ Oslovujeme Krista kněze ve chvíli jeho utrpení. Stojíme pod jeho křížem s vědomím svých hříchů, slabostí a nevěrností. Přesto se tento chvalozpěv nese až radostným velikonočním rytmem charakteristickým pro volání vítajícím vítěze. Ježíš je tím, kdo nás svým utrpením vykoupil, jako jediný zcela odpouští hříchy, smývá viny a přijímá do nebe. Jak zpívá píseň: „Plní námi kůr nebeský.“ A samozřejmě nechybí ani Marie, která nám představuje svého syna, a andělé služebníci, poslové a naše vzory v modlitbě chvály a klanění.

Život je poutí do nebe, Bůh nás doprovází, ukazuje cestu a čeká na nás. „Kdo vytrvá do konce, bude spasen,“ (Mt 10, 22) říká Ježíš a stojí si za svým slovem. Myslím v pokoře tvora před Tvůrcem, že se máme na co těšit.