Slovo třídního učitele při předávání ročníkových vysvědčení

Pane řediteli, pane veliteli, pane vrchní praporčíku, studenti, kolegové,

12. září 2016 jsme se tu sešli poprvé, prožili jsme šok, po kterém prořídly naše řady. Pustili jsme se do díla a dnes stojíme pod vrcholkem, kterým je maturita. Už teď vám však chci poděkovat za společně strávený čas a vzájemné obrušování se a obohacování se.


Měl bych pro vás ještě jeden dobrovolný úkol. Pokud naleznete chvíli času, napište mi v bodech, co vám ty dva roky daly. Mně určitě hrdost být učitelem, dělit se o to, co jsem nepozbyl, poznávat své limity, proniknout do oborů, které mi dosud nic neříkaly.

Dovolte mi rozdělit se ještě o jednu úvahu. V Bibli jsem si dnes ráno nalistoval epizodu ze života slavného krále Šalomouna. Jednou v noci se mu ve snu zjevil Bůh a zeptal se ho: „Žádej, co ti mám dát“ (1 Král 3, 5). Už jako malý kluk jsem přemýšlel, že bych odpověděl šalamounsky: „Chtěl bych mít dalších sto přání.“ Ale vážně, co bychom si žádali my? Šalomoun chtěl „srdce vnímavé, aby mohl soudit Boží lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem“ (srov. 1 Král 3, 9). Bůh mu „moudrost, převelikou rozumnost a hojnost myšlenek jako písku na mořském břehu“ (srov. 1 Král 5, 9) dal a nadto i to, oč nežádal: bohatství, slávu, mír v zemi, které vládl, i mnoho žen – měl sedm set souložnic a tři sta ženin (srov. 1 Král 11, 3).

Ať už o něco žádáme nebo ne, Bůh nás hojně obdarovává, respektive před nás staví příležitosti, které využijeme nebo nevyužijeme: zdraví, vzdělání, přátele, pracovní příležitosti, zkušenosti druhých lidí… Kéž si volíme vždy kvalitu, náročnost, dobro a nad to nadevše lásku ve všech podobách a projevech, neboť ona je „svorníkem dokonalosti“ (Kol 3, 14).

Přeji vám hodně sil do dalších částí maturity, teď nebo v zářijových termínech.

PS: Mám se někde v koutku srdce těšit na maturitní večírek?