Promluva na Slavnost Těla a Krve Páně B

„Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával se jim se slovy: ,Vezměte, toto je mé tělo.‘“ (Mk 14, 22)

Jídlo k člověku patří. Je to naše nejzákladnější potřeba. Pokud nemáme poruchu příjmu potravy, tak zvanou anorexii, jíme proto, abychom žili, rostli, utvářeli svůj život, byli tu pro druhé, pracovali… Protože jsme lidé, protože jsme od Boha nadáni rozumem, takže si dovolujeme ten přepych jako například přemýšlet o svém přemýšlení, můžeme si uvědomit, že tento základní životní prostředek není vůbec samozřejmostí.


Jídlo je darem Božím, plodem země a lidské práce. Z toho plyne vděčnost Bohu, respekt k zemi a pracovitost.

Domnívám se, že každý z nás má na to, aby měl, třeba v květináči za oknem, pažitku. Nedávno se mi nechtělo vyhazovat dvě scvrklé naklíčené brambory. Zasadil jsem je na okraj záhonku a teď je zalévám s nadějí na jeden dobrý oběd. Obdělávání půdy je radostí, byť někdy upocenou.

Stále zřetelněji vnímáme, že naše země není jen pouhou továrnou na jídlo, ale s určitou dávkou velkorysosti můžeme tvrdit, že je partnerem. Jsme její součástí, máme v harmonii stvořeného svou zodpovědnost. Ve své sociální encyklice papež František zdůrazňuje ctnost skromnosti, která by měla být charakteristická pro člověka 21. století. Jak skromnost uskutečňovat? Rozmanitě a mnohotvárně.

Protože člověk je schopen Boha, odpovídá na Boží volání, vidí v něm počátek i konec své existence. Jídlo bylo vždy součástí kultu: první úroda, nejlepší kus ze stáda, desátek, úlitba, rituály při hostinách… nejinak je tomu i v křesťanství. V našem centru, na oltáři je chléb a víno smísené s vodou – Tělo a Krev Krista. Bůh nás chce sytit, posilovat, léčit. Chce být tím, co představuje pro naše tělo chléb a víno. V jeho síle máme milovat, odpouštět, hlásat naději na život věčný a radost z plnosti života.

Pokud je to možné, odstraňme překážky, které nás dělí od účasti na tomto pokrmu. Vím, že je to někdy složité (možná pro tvrdost našeho srdce vůči vině a přes viditelné pokání viníka) a v některých případech nemožné. Pak je tedy potřeba, aby ten, kdo je posílen, podepíral a doprovázel hladovějící a slabé.