Milí svatební hosté Vaška a Kristýny,

ve druhém čtení z listu Židům jsme slyšeli verš, který si dovolím připomenout: „Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili“ (Žid 13, 2; liturgický překlad)


Když jsem s našimi ještě chvilku snoubenci připravoval tento obřad, hovořili jsme o tom, zda ho chtějí se mší. Mše je symbolickou hostinou, která má svá pravidla. A jedno z nich hovoří o tom, že ke stolu smí přistoupit v tom nejobecnějším vyjádření jen ten, kdo je pokřtěný a kdo se ve zpovědi smířil s Bohem i lidmi. Respektujíce toto pravidlo, by mnoho z pozvaných odcházelo symbolicky hladových – včetně ženicha. Někdy je hlad prospěšný pro vzbuzení touhy po pokrmu. Dnes jsme ale chtěli, aby všichni odešli nasycení, aby měli podíl na svatební hostině a tedy (opět symbolicky) přijali pohostinnost Vaška a Kristýny.

Pohostinnost by se mohla stát takovým programovým prohlášením jejich manželství a to jak mezi nimi, tak i směrem k jejich dětem, příbuzným a přátelům a vůbec jako otevřenost vůči světu, znamením času, budoucím výzvám.

Pokrm, který při mešní hostině přijímáme, je podle naší víry tělem a krví Kristovou. Bůh chce být v našem životě přítomen jako pokrm, který nasycuje, posiluje a v jehož síle konáme dobro, zápasíme se zlem. Tělo a krev Kristova je také lékem. K tomuto pokrmu chováme velikou úctu. Spolu s dary však novomanželé přinesou i chléb a víno, které jen požehnám. To však neumenšuje jeho význam. Chléb jako znamení všednodennosti a prostoty, víno jako znamení radosti i starosti.

Až podám Tělo a krev Kristovu věřícím, přál bych si s Vaškem a Kristýnou, abyste přistoupili všichni, kdo chcete přijmout i jejich pozvání ke sdílení všednodennosti, radostí i strastí. Ode dneška až do konce jejich nebo našeho života, v naději na shledání u nebeské hostiny.