Promluva 1. neděle postní B

„Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým živým tvorem, který je s vámi“ (Gn 9,9-10).

Asi žádný jiný příběh ze začátku Bible není charakterističtějším svědectvím o literárním druhu. Mýtus o potopě se objevuje snad v každé starověké kultuře orientu. V biblické verzi je poselstvím o tom, že Bůh nemá potřebu zápasit se světem, že jeho jednání není mstivé. Nové pokolení nese v sobě špetku Noemovy spravedlnosti – to znamená ve vztahu k Bohu špetku zbožnosti. Bůh na nebi ukazuje duhu, což byl ve starověku symbol Božího luku, kterým vystřeluje šípy osudu. Od Noema člověk již není otrokem, ale partnerem ve smlouvě.


Slovník biblické teologie přináší zajímavou myšlenku: „Jsou to většinou dohody mezi rovnocennými partnery, jednotlivci nebo skupinami, kteří si chtějí vzájemně pomáhat a jejichž cílem je mír, spolupráce mezi bratřími, dohody o přátelství…“ (LÉON-DUFOUR, Xavier, ed. Slovník biblické teologie. 5. Řím: Velehrad - Křesťanská akademie Řím, 1991. s. 448) Celou Biblí zaznívá tento refrén: smlouva, tedy partner, bratr, přítel. Ba co víc, Bible zná snubní charakter vztahu Boha s člověkem. Základ této smlouvy je pro nás ve křtu.

Z příběhu dnešního prvního čtení se však dozvídáme ještě víc. Bůh uzavírá smlouvu nejen s člověkem, ale i se zvířaty (a kdyby v té době považovali naši předkové rostliny za živé, pak i s rostlinami). Od Noema lidé sice zvířata jedí, ale i je Bůh považuje za partnery, bratry a přátele. Ne nadarmo jsem v jednom zpovědním zrcadle četl: „Trápil jsem zvířata a ničil rostliny.“ Jedná se o základ ekologického postoje ke všemu, co nás obklopuje. Vše je v Božích očích nositelem důstojnosti, takže kráva nám dává mléko, ovce vlnu, slepice vajíčka, včela med… My si to můžeme kořistnicky vzít, ale ta zvířata se nám mohou vydávat.

Jaká by mohla tedy být dnešní sententia moralis (ponaučení)? Snad pohled dnešního evangelia na Ježíše nám může ukázat obraz našeho života, života v poušti, v pokušení nedbat na smlouvu s Hospodinem a znovu a znovu se k ní vracet, v přítomnosti klidně i divokých zvířat, která neubližují, ale sdílejí tento svět, v pozornosti andělů, kteří i nás obsluhují, v očekávání příchodu Božího království.