Promluva při bohoslužbě pro Hnutí na vlastních nohou – Stonožka

Ježíš farizejům a zákoníkům pověděl toto podobenství: Má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: „Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.“ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání. (Lk 15, 8-10)

Snad mé slovo bude pro vás přínosné. Člověk si tak žije, čas mu běží, rád je v přítomnosti lidí, naslouchá jim, nechává se jimi nadchnout a inspirovat. Můj děda mi říkal, abych to tak dělal, abych se držel chytrých lidí, protože hlupák mne nenaučí ničemu. A já o tom přemýšlel a doplnil bych ho, abychom se drželi šikovných a pilných, zbožných i moudrých, dobrých a ušlechtilých lidí, protože nešika a lenoch, ten, komu není nic svaté i jájínek mne nenaučí ničemu dobrému. Ale o tom jsem hovořit tak úplně nechtěl.


Člověk si tak žije, učí se, získává zkušenosti od starší generace, čas běží a najednou zjistí, že je řada na něm, že musí převzít zodpovědnost, že musí vydat počet z předchozích let. Tak je tomu i se mnou, který tak rád naslouchal panu profesoru Piťhovi. Dodnes mám uchovanou myšlenku o Ježíši. Tenkrát se nás ptal, proč se Bůh narodil jako dítě. Víte to? Připomenu to: Proto, abychom se Boha nebáli, protože malého dítěte se nikdo nebojí.

Dnes mi byl svěřen veliký úkol: promluvit zde a přiblížit vám něco z toho, co jsme slyšeli číst z Bible. V evangeliu jsme se setkali se ženou, která vydělala deset mincí. Věřím, že poctivou prací – ale o tom se tam nepíše, to domýšlím. A ta žena jednu z nich ztratila. Někam se jí zakutálela. I já jsem si dnes do kapsy vzal deset mincí a dovolím si je zde v katedrále zcela vědomě zakutálet. (vyhodit deset mincí)

Ztratila žena i já mince doopravdy? Domnívám se, že ne. Ona i já víme, že se nám zakutálely někde tady, a že když budeme hledat pečlivě, najdeme je. V příběhu se píše, že rozsvítila, vzala do rukou koště a kousek po kousku hledala, až nalezla. A já bych zase pro změnu mohl poprosit vás, abyste mi pomohli.

A tak to je v životě se vším, nejen s mincemi. Všechno, co do našeho srdce a mysli vešlo, už tam zanechává svou stopu. Nic se neztrácí, vše můžeme nalézt, když budeme pečlivě hledat. A při tom hledání, jak to tak bývá, nalezneme jistě i mnoho jiných věcí ať už užitečných, tak na vyhození. A nejen že nalezneme to, co hledáme, ale při tom v sobě i uklidíme. A z čistoty, uspořádanosti a nalezení něčeho hodnotného pak cítíme překypující radost, o kterou se chceme rozdělit, jako i ta žena, se svými blízkými.

Přál bych si, abyste své smysly, srdce i paměť sytili samými dobrými věcmi, abyste dobro i konali a sytili jím druhé. Nic se neztratí, možná se zakutálí, ale jen na chvíli.

fotografie převzata ZDE