Promluva na památku sv. Mikuláše – 6. 12.

Dnešní den si připomínáme odkaz svatého Mikuláše. Je pro něho typická vlastnost: štědrost. „To se mu to dávalo,“ mohl by jeden říci, „když měl z čeho.“ Podle legendy Mikuláš zdědil veliký majetek, z něhož si mohl dovolit rozdávat potřebným.


Církev o majetku učí, že je dobrý, slouží k zajištění životních potřeb. A pokud ho někdo má víc, stává se příležitostí ke štědrosti. Nikdy nestanovovala míru, ale nechávala na svědomí každému, aby ochotně otvíral ruku potřebným.

Zaměřme se ale na štědrost. Co o ní víme? Jistě se jedná o ctnost. V Aristotelově pojetí je vyváženým postojem mezi lakotou a rozhazovačností. Známe asi katalogy ctností kardinálních a božských, které jsou uvedeny mimo jiného i v Katechismu katolické církve. Ale vedle něho existuje i seznam, ve kterém se štědrost vyskytuje. V křesťanské tradici se objevuje již v 5. století a sepsal ho Aurelius Prudentius Clement. Dílo se jmenuje Psychomachia. Vypočítává v něm sedmero ctností jako: pokoru, štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost. Jejich slavné umělecké ztvárnění nalezneme v Kuksu.

Přiznávám se, že je pro mne inspirující ona aristotelská vyváženost, spíše než až křečovitá snaha se zavděčit všem vždy a ve všem. Takové úsilí bůže být sebezničující a nemusí přinést kýžený efekt. Dokážu si totiž představit, že projev lásky je v některých situacích štědrý nebýt.

Asi bychom mohli tento postoj nalézt i v biblické mudroslovné literatuře. Nalezl jsem však vystihující myšlenku odjinud. Dovolím si ji „pokřesťanštit“: Štědrost, která pomáhá okamžitě, má podobu stravy, oděvu, peněz. Štědrost, která pomáhá na celý život, má podobu vzdělání. Štědrost, která pomáhá navždy, je vedením k Bohu.

Snad to je vyjádřeno i všeobecnou lidskou moudrostí: Dej člověku rybu, nasytíš ho na jeden den. Nauč ho rybařit, nasytíš ho na celý život. Vůbec netvrdím, že bychom neměli pomáhat i oděvem nasycením nebo penězi, ale abychom přemýšleli a vedli svou pomoc k dokonalosti. Svatý Mikuláš ať nám v tom pomáhá.