Promluva při uvedení České mše vánoční

Na Štědrý den jsem pekl vánočku a poslouchal Rybovu Českou mši vánoční, abych se připravil na tuto chvíli. Přemýšlel jsem o vlnách radosti a jásání, která z hudby doslova tryská. Proč? Co je důvodem? No hraní, které tak libě zní, co nedá spáti, zní celou noc, padá libě v uši, proniká duši a mile zvučí. A důvodem hraní je narození Dítěte, které celá chasa i sousedi z vedlejší vesnice musí přivítati a jemu se klaněti, a Bohu chválu vzdávati a k jeho slávě prozpěvovati…


Jsou lidé, kteří nám křesťanům vytýkají, že jsme Vánoce ukradli pohanům, kteří slavili zimní slunovrat. Není to tak docela pravda. Jen jsme chtěli jeden den v roce připomenout, že se Ježíš narodil. A protože jsme zapomněli kdy přesně, a protože jsme nepotřebovali budit slunce ze zimního spánku, začali jsme slavit v ty dny narozeniny Spasitele lidí. On je totiž naším sluníčkem, naší radostí a nadějí, je Božím úplně nezaslouženým dárkem. Je důvodem ke zpěvům, jako i Rybovka.

Také se mi v mysli převalovalo jedno lidské téma. Posloucháme radostným zpěvům o narození dítěte. Jsou pro nás děti radostí? Jsou pro nás větší radostí než domácí zvířata nebo nadupaný auťák či kariéra? Chtěl bych nás, kteří tvoříme tuto společnost pochválit, že oproti roku 1988 počet potratů klesnul na polovinu. A pak bych chtěl projevit lítost nad tím, že se ale děti nerodí, takže vymíráme. Vím to, protože jsem si to ověřoval v oficiálních statistikách.

Pokud bychom měli přemýšlet o lásce k dětem, pokud bychom měli vzít téma Vánoc vážně, pak milovat děti znamená vážit si i rodičů, učitelů a vychovatelů. Milovat děti znamená vychovávat je, stanovovat jim hranice, nerozmazlovat je. Milovat děti nakonec znamená nebýt lhostejný k žádnému z nich.

Vánoce jsou v naší společnosti velice silným okamžikem. Mohou představovat silný impulz k proměně našeho smýšlení i jednání. Jestli jsem k tomu přispěl i svou troškou, budu rád.