Promluva na Slavnost Krista Krále A

„Tak jako pastýř pečuje o své stádo…“ (Ez 34, 12)

Dobře pětkrát Hospodin Ezechielovými ústy vysloví obrat „své stádo“ nebo „moje ovce“. To je příliš na to, abychom tento obrat přešli, ačkoliv už málokdo žije v pasteveckém prostředí.

Tradičně stádem označujeme společenství církve a věřícího jako ovci. Dokonce práce duchovních je označována jako pastýřská nebo původněji pastorační.

V té souvislosti jsem si vzpomněl na jeden nedávný rozhovor s duchovním husitské církve. Vyprávěl, jak kupoval chatu. Říkal, jak se mu majitelka chaty svěřovala se svými starostmi. „Tak jsem jí nakonec pastoroval,“ říkal, „a ona byla spokojená a chatu mi prodala.“

Na Ezechielově proroctví je zajímavá i jiná skutečnost. Nebeský pastýř se stará o celé své stádo, ale tak, že zná individuální potřeby každé ovce. Jednu obvazuje, jinou posiluje a tučné střeží.

V úvodu do křestních obřadů malých dětí je otázka, kterou pokládá kněz rodičům: „Jaké jméno jste dali svému dítěti?“ Od samotného počátku života v církvi není nikdo anonymní. Ještě několikrát bude za život volán jménem, bude stát uprostřed společenství církve: první svaté přijímání, biřmování, svatba, věčné sliby, kněžské svěcení, pohřeb… Ezechiel nám tak připomíná, že nejsme ztracení v davu, že můžeme mít své osobní potřeby, na které Bůh nechce zapomenout, protože je pastýř dobrý.

V onom krátkém úryvku se nakonec dozvídáme o služebném postoji pastýře. Neúnavně se stará i přes mlhavý a mračný čas, dokud se s celým stádem nenavrátí do ovčince. Je stále přítomen, doprovází i vede.

Moc bych přál každému z nás, aby cítil, že je Bohem opečováván, chráněn a veden do nebeského ovčince – Božího království.