Projev při předávání funkce velitele praporu

V Bibli je možné najít zajímavé a inspirující příběhy. Je tam jeden i o vojenských velitelích. Dovolím si ho zde přečíst:


„Přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: ,Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.‘ Řekl mu: ,Já přijdu a uzdravím ho.‘ Setník však odpověděl: ,Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá.‘ Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: ,Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.‘“ (Mt 8, 5-10)

Centurion neboli setník byl v římské armádě profesionální voják, důstojník, který velel asi osmdesáti mužům a starší centurion dokonce až pěti stům. Byl to tedy velitel roty nebo praporu.

Je příkladné, že onen setník není lhostejný k nemoci svého služebníka. Mohli bychom s určitou dávkou fantazie říci, že se zajímá o individuální potřeby každého svého podřízeného.

Také je mužem řádu, disciplíny, je k sobě náročný, ale i spravedlivý a pravdivý. Jeho život rozhodně nebyl svatý. Proto se zdráhá přijmout Ježíše do svého domu.

Vojáci, přeji vám velitele, který bude náročný na sebe i vás, který se však bude zajímat o vaše radosti i starosti, u kterého bude vždy zřejmé, kdy je třeba bez námitek a reptání poslechnout a kdy je možné vznést nějaký konstruktivní podnět nebo doplnění nebo námitku.

Setníkova víra jako i chování bylo chlapsky přímočaré, jednoznačné, vybroušeně vojenské. Setkání s Ježíšem se neslo v duchu vědomí osobní odpovědnosti a ochoty k oběti. Přál bych novému veliteli do jeho služby to samé.