Slovo při příležitosti Dne veteránů – Ostašov

„A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. Rád bych, bratři, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia.“ (Flp 1, 9-12)

Ne každý mocný je skutečně mocný. Ne každý bohatý je skutečně bohatý. Ne každý zdravý je zdravý. Ne každý vězněný je uvězněný. Existuje totiž moc v bezmoci, bohatství v chudobě, uzdravení v nemoci, svoboda ve vězení, a dokonce život po smrti.


Inspirováni slovy apoštola Pavla v den, kdy si připomínáme oběti Velké války, stojíce mezi hroby vojáků zemřelých v libereckém zajateckém táboře, můžeme přemýšlet, jak na tom jsme my.

Jsme pány svých činů? Jsme bohatí na dobré vztahy? Je naše svědomí zdravé? Jsme svobodní pro konání dobra?

Skončím slovy, kterými jsem začal: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti…

Všemohoucí Bože, ty jsi Pánem nad životem i smrtí. Stojíme zde proto před tebou a prosíme: Ujmi se všech, kteří zahynuli v bojích a válkách způsobených lidskou zlobou, pýchou a sobectvím. Přijmi do své náruče všechny ty, kteří svůj život obětovali při obraně života a svobody druhých lidí. Shlédni ve své lásce na ty, které o život připravila věrná služba, odvaha a statečnost. Smiluj se nad těmi, kteří zemřeli ve válkách zbytečně a nesmyslně. Odpusť pro své milosrdenství také těm, kteří ve své slabosti a omylnosti ztratili život v boji za věci nespravedlivé. Otevři své království spravedlnosti a pokoje všem nevinným obětem válek a násilí. Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on jako první z těch, kdo zemřeli, vstal z mrtvých. Amen.

 

SMRT JE ZISK

Slovo při příležitosti Dne veteránů – Ruprechtice

„Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ (Flp 1, 20-21)

Apoštol Pavel se v tomto verši vyrovnává se svou konečností. Je ve vězení, čeká ho rozsudek a on bilancuje. Z vyprávění známe, že pro toho, kdo je blízký smrti, běží čas jinak. „V mysli mi proběhl celý život,“ říkají.

Apoštol v citovaném verši nabízí ještě jeden podnět. Co je dražší než život? Idea – ideál? Přesvědčení – víra? To je příliš málo za život. Je to vztah a v tomto případě vztah důvěry a lásky.

Ve válkách umírali lidé za svobodu, vlast, demokracii, republiku, ale tyto hodnoty pro ně byly spojeny s jejich blízkými: rodinami, manželkami, dětmi, přáteli…

Při vědomí jejich oběti, která se dotýká i nás, můžeme uvažovat o svých blízkých, které milujeme. Můžeme děkovat za chvíle, kdy s nimi můžeme být, kdy můžeme být pro ně, kdy můžeme přispět k tomu, aby byli spokojení a šťastní. Zdá se mi, že toto uvažování je dotažením dnešního aktu do úplné dokonalosti.

Všemohoucí Bože, ty jsi dárce pokoje. Stojíme zde proto před tebou a prosíme: Přispěj na pomoc světu, který je zasažen násilím, a daruj lidem mír. Posiluj v srdcích všech, kteří mají zodpovědnost za tento svět, odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí. Upevňuj odhodlání všech, kteří nasazují své síly v boji se zlem. Uzdrav srdce mužů i žen, kteří zaslepení nenávistí a sobectvím neváhají použít násilí pro dosažení svých cílů. Probuď v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat. Nauč nás odpouštět těm, kteří se proti nám provinili, a prosit za odpuštění ty, kterým jsme my sami ublížili. Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje. Amen.

 

PIVO NENÍ KREV

Slovo při nástupu pluku ke Dni veteránů

Starozákonní proroci často učinili určité gesto, které bylo překvapivé, nekonvenční, burcující. Nejprve možná překvapilo, či dokonce pohoršilo. Prorok toto gesto posléze komentoval, takže se jeho jednání osvětlilo a lidé měli z jeho poselství mnohem větší užitek, než kdyby jen mluvil.

I já si dovolím učinit jedno takové názorné, symbolické gesto. (před tribunou vyliju na zem tři půllitry piva)

Škoda… Tři piva. Kdo to dá? To není těžké vypít tři piva, že? A je u toho vždy docela zábava. Toto gesto mne napadlo, když jsem naposledy šel darovat krev. Když člověk ztratí litr a půl krve, upadá do šoku, balancuje na hraně života a smrti, má na kahánku. Zkrátka krev není pivo. Z drobné jehly mi při darování krve vyteklo půl litru asi za pět minut – což teprve při nějaké vážnější nehodě?

Myslím si, že dárcovství krve patří k vojákům od té doby, kdy společnost zjistila, že to jde. Darovat krev znamená pokojně prolít krev pro někoho. Měli bychom se to podle mne učit, aby až bude od nás společnost chtít, abychom naplnili slova přísahy, uměli přinášet oběti včetně té nejvyšší.

Chci svým slovem rozhoupat ty, kteří krev nikdy nedarovali, aby o tom přemýšleli. Motivací by mohlo být i mé pozvání. Pokud se rozhodnete a darujete třikrát – ten litr a půl – tak mi řekněte a já vás zvu na pivo. Pivo za krev dám rád.

Při tomto nástupu se také chci modlit za všechny válečné veterány a jejich blízké. Bože, žehnej jim, daruj jim radost a pokoj a dlouhá léta. Amen.