Řeč při zahájení závodu Dobývání ztraceného záchranáře 2017

Nejprve mi dovolte přečíst několik povzbudivých veršů z biblické knihy Sírachovcovy, která v sobě zahrnuje lidovou a tedy nadčasovou moudrost:

„Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení. Drž na uzdě své srdce a buď vytrvalý a nejednej ukvapeně, když tě něco postihne. Přilni k Hospodinu, neodvracej se od něho, abys nakonec dosáhl vyvýšení. Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý. Vždyť zlato se zkouší v ohni a lidé Bohu milí v peci pokoření. Důvěřuj Bohu, on se tě ujme, choď cestou přímou a doufej v něho.“ (Sír 2, 1-6)

Jeden můj kamarád, instruktor instruktorů přežití v armádě mi jednou říkal, že to, co mi označujeme jako přežití, je pouhé prožití. Přežít znamená, že do konce života budeme otlučení, že budeme mít omrzlé prsty, bude nám chybět nějaká končetina, budeme se každou noc budit hrůzou, někteří z nás nepřežijí…


V takové situaci tedy dnes rozhodně nebudeme. Přesto budeme konfrontováni se svou únavou (schválně nehovořím o vyčerpání), potkáme svou netrpělivost, podrážděnost nebo nechuť. Snad se ani nikdo nepozvrací, až spatří dobře namaskovaná zranění a monokl pod okem si také pravděpodobně neodneseme jako suvenýr. Prostě nejen že přežijeme, ale my si to užijeme.

A pokud bych měl komentovat slyšené Boží slovo, pak nám všem přeji zkušenost s posílením osobní disciplíny, vytrvalosti, rozvahy, pokory. Pokud bych se mohl troufale přidat k napsanému, tak i já vás považuji za zlaté lidi a přeci „zlato se zkouší v ohni“.

Kéž také my důvěřujeme Bohu, který se ujímá těch, kdo v něj doufají – ti rozhodně nezoufají. Ať vám k tomu Bůh žehná.