Řeč při nástupu k zavedení některých organizačních změn pluku

Pane plukovníku, vojáci, v Základním řádu se píše, že „voják zná své místo v tvaru“. Je tedy zorientován. A o orientaci se chci zmínit již tak po ránu. Vždyť slovo orientace samo k tomu vybízí. Je latinského původu a v doslovném překladu znamená ráno, nebo východ.


Číslo sedm je symbolickým nositelem dokonalosti. Nejen kvůli lunárnímu kalendáři a tedy našemu týdennímu rytmu, ale i proto že od věků definuje plnost prostoru. Počítejte se mnou: dopředu, dozadu, nahoru, dolů, doprava, doleva a poslední směr je střed, tedy kamsi dovnitř nás.

Tempora mutant et nos in illis – časy se mění a my v nich. Kulisy se přestavují (konkrétně ve formě strukturálních změn v naší jednotce). Ale my můžeme zůstat klidní, pokud jsme zorientovaní ve všech ohledech: smířeni s minulostí i zaměřeni ke konkrétním cílům v budoucnosti, ve svých ideálech a záležitostech přesažných i všední realitě, ve svých vztazích ať už v nich hrajeme podstatnou roli, nebo jen okrajovou a nakonec pro hluboké zakořenění v nás samých, kterému se říká zdravá sebejistota.

Znovu využívám příležitost k vám promluvit a házet rukavici k dialogu, který je mi tak cenný.