Řeč při předávání Jánského plakety v Jablonci nad Nisou

Děkuji paní Havlové za opakované pozvání a důvěru, jakou do mne vkládá, když mne nechává komentovat tuto slavnostní událost. Dal jsem si předsevzetí, že se nebudu ve svých projevech při předávání ocenění dobrovolným dárcům krve opakovat (tedy až na vyjádření obdivu z vaší velkorysosti, s jakou se dělíte o nejcennější tekutinu lidského života).


Víte, jaký je základní rytmus lidského života? Jsou dva: dech a pulz. Zaostřím dnes na pulz. Je to slovo pocházející z latinského jazyka od slovesa pellere (tlačit). Srdce, náš vnitřní bubeník, stlačením svých komor rozběhne krev. Tyt o opakované rázy, tepy, pulzy jsou tak mocné, že je zřetelně cítíme. Zvláště tehdy, pokud nás něco vyleká, straší, nebo jsme rozzlobení či zamilovaní.

Také jsem hledal význam slova tep, tepat. Nenalezl jsem nic adresného, jen snad tušení, že to má souvislost s indoevropským kořene „tp“ a tedy se zahříváním a slovy jako teplo, tepláky nebo topinka. Ostatně proč by ne, vždyť jednou z hlavních funkcí krve je i zahřívat celé tělo.

Ale zpět k životnímu rytmu. Vše, co nás obklopuje, žije v určitém rytmu, chcete-li řádu, taktu, harmonii. Pokud se snad najde něco rušivého, pak to samo uhyne nebo sladí svůj takt s rytmem celku. Je hezké, pokud se jako svobodné bytosti, které chtějí poroučet větru, dešti a biorytmům, rozhodneme rytmu srdce naslouchat poznávat ho a sladit s ním své plány, ambice, touhy a sny. A jistě nejkrásnější je sladit srdce s blízkým člověkem či okruhem blízkých lidí. Jak zpívá Jiří Suchý v jedné písni:

Pravici dám si na srdce

A levou rukou budu zpívat

V rytmu kterým srdce tepe

O tom jak je velkolepé

Na tebe se zblízka dívat

Děkuji vám, že jste svým darem umožnili konkrétním lidem žít dále v rytmu jejich srdce.

 

Poznámka k fotografii: To není pěvecký sbor, ale obdarovaní.