Promluva na Slavnost sv. Václava – 28. 9. Obec Dlouhý

V předvečer Slavnosti svatého Václava, jsem si povídal o tomto světci s jedním knězem. Říkal mi, že o svatém Václavovi toho víme ještě méně, než si myslíme. Domnívá se, že není pravda, co o Václavovi píší legendy. Neuměl ani číst a psát, protože na to neměl čas. Jako budoucí vládce se musel umět pořádně ohánět mečem, aby obstál v konkurenci svých vrstevníků. Jen tak dokázal odrazit zákeřný útok svého bratra. Onen kněz rád provokuje k přemýšlení a ke studiu. Znovu jsem si za úsvitu dnešního slavnostního dne otevřel nejstarší legendy o svatém patronu naší vlasti a pročítal si je.


Dokážu si představit, že pravda je někde uprostřed. Václav musel obstát jako vládce, proto se musel cvičit v boji. Ale vzděláním a zbožností mohl převyšovat ostatní vládce Evropy. Dokážu si představit, že ho bližší poznání evangelia a žalmů vedla k touze oddat se Bohu jako mnich, že cítil potřebu konat milosrdenství a vyhýbat se zlu, násilí a otroctví.

Jako věřící vím, že pro některé lidi se může zdát zbožnost a milosrdenství slabostí. Jak to ostatně na mnoha místech zmiňuje apoštol Pavel, například: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2 Kor 12, 10)

Ale Václav musel obstát jako muž a vůdce své doby. V tom má jistě onen kněz pravdu. Podobně i my, věřící a milosrdně jednající, musíme obstát mezi lidmi zase naší doby. Když budeme neustále couvat, tak se jedné chvíle můžeme ocitnout u zdi. A co pak? Máme snad zdvořile a odevzdaně uhýbat i před nespravedlností nebo nepravostí nebo zlem? Je hezké chápat, vést dialog, respektovat jinakost… Ale když útočí na to, za co jsme přijali zodpovědnost? Co když jsme v roli toho, který má udělenu „sílu a moc“ a ti, kteří stojí za námi, se na nás spoléhají?

Podle starých legend, stojí svatý Václav v čele silného vojska, které přijde na pomoc našemu lidu v době nejkrutější. A já si dokážu představit, že spíš než osoba Václava je to jeho odkaz, idea, a tím vojskem jsme my nebo generace, které přijdou po nás a na jejichž výchově a vzdělání se podílíme.

Nejsme andělé, žijeme v reálném světě, který není pokojný. Není jen duchovní boj, ale i ten fyzický. A mohou být důvody, které budou vyžadovat i náš podíl na boji.

Svatý Václave, vévodo naší země, oroduj za nás.

 

PS: Při četbě Kristiánovy legendy jsem objevil přípitek svatého Václava, tak se těším, až si večer s přáteli připiji na pokojnou budoucnost naší vlasti.

„Ve jménu blahoslaveného archanděla Michaela, vypijme tento pohár s prosbou a modlitbou, aby ráčil uvést naše duše v pokoj věčné radosti.“ (sv. Václav)