Promluva na středu 17. neděle mezidobí I. cyklus

„Poklad ukrytý v poli“ (Mt 13 44)

Přiznám se, že nebudu zdůrazňovat ani rozvíjet téma skrytosti Božího království mezi námi a potřebu radikální investice, k dosažení jeho prahů. Na mysli mi totiž vytanula úvaha, kterou jsem převaloval v hlavě cestou z jednoho letního dětského tábora.


Na začátku prázdnin jsem pomáhal skautům stavět na prázdné louce tábor. S úžasem jsem pozoroval jejich šikovnost i nasazení. Pak jsem čtrnáct dní strávil mezi jinými dětmi. Byly to fyzicky i psychicky náročné dny. Onen křesťanský tábor byl napěchován aktivitami podporujícími fyzický, duševní i duchovní rozvoj. Byl až tak náročný, že mi tělo po návratu na jeden den vypovědělo službu. Řeklo si prostě: „Dost.“ Tento týden jsem však pozván ještě na jiný dětský pobyt. Také mu říkali tábor, i přesto že se odehrával na jedné faře a byl spíše pro menší děti, než jaké jsem potkával v průběhu července.

Když jsem odtamtud odjížděl, říkal jsem si, že je vlastně jedno, jakou formu takový tábor má. Důležité je to, že rodičům nezištně pomáhá tolik mladých lidí s výchovou dětí k odvaze, ideálům, romantice, samostatnosti, soudržnosti s partou vrstevníků…

Ještě na obecnější rovině jsem pak spočinul myslí na poznámce: „Žádná investice do dětí není ztracená.“ Budují se často základy budovy jejich života. Základy nejsou vidět, přesto čím vyšší a mohutnější budova, tím stabilnější základy musí mít. Kolik dětí je třeba i na táborech jako poklady ukryté v poli, jako vzácné perly? Jak prázdno od školy je vlastně naplněno výchovou a vzděláním.

Kéž by se má řeč stala určitým prohlášením podpory těm, kdo se i dnes odváží vzít na sebe zodpovědnost za děti a zorganizovat pro ně letní prázdninový pobyt a pak pobídnou k modlitební podpoře těchto aktivit.