Promluva 15. neděle mezidobí A

"Kdo má uši k slyšení, slyš" (Mt 13, 9). V růženci světla rozjímame také o tajemství hlásání Božího království. Jako v každém tajemství, tak i v tomto stojíme u pootevřených dvířek do nebe, nahlížíme skutečnost, která je naší touhou, předmětem víry a naděje. Každé podobenství nám ukazuje něco jiného, avšak ve svém celku mají jméno Ježíš, který je "cesta, pravda a život".


Dnes nás Ježíš přirovnává k půdě. Přišlo mi nespravedlivé, že ne každy je dobrou kyprou ornicí. Copak někdo může za to, že žije u cesty mezi kamením nebo trním? Nikdo z nás však není pasivní půdou, která by si jen ležela a čekala smířena se svým údělem. Klíč k pochopení podle mne leží ve verši citovaného v úvodu. Připomenul bych také verš z Knihy moudrosti: "Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se, a péče o poučení, to je láska k ní" (Mdr 6, 17). Tato touha je pluhem, bránami, rýčem, motykou.

Mám před sebou dva týdny dětského tábora a říkám si, že se tak nabízí úžasná příležitost zkoušet obdělávat svou schopnost přijmout Boží slovo. Všechny dovednosti, hry i prostor, který budeme zabydlovat, nám mohou posloužit poznávat sebe, pracovat na sobě.

Přál bych každému z nás, aby to slovo pro něho slyšel, ono ho proměňovalo a přineslo mnohonásobný úžitek.