Promluva na Slavnost sv. Jana Nepomuckého – 16. 5.

„Kdo vytrvá až do konce, bude spasen“ (Mt 10, 22).

V souvislosti s dnešním svátkem jednoho z našich národních patronů jsem si četl jednu odbornou práci, abych zase trochu hlouběji pronikl do ducha doby, ve které žil Jan Nepomucký a rovněž doby, v níž byl uctíván.


Četl jsem: „Svatojánský kult se na konci 17. století stal přesně tím, co místní věřící hledali. Osoba Jana Nepomuckého tak, jak ji vylíčil Balbín, v sobě spojovala český původ se vzorem ctnosti a přidávala přitažlivý aspekt tajemného vládce vodního živlu.“ A zde je právě ukrytý jeden paradox, s nímž se musíme vyrovnat. Bohuslav Balbín a další historiografové přejali do svých spisů o mučedníku Janovi nepřesnosti, chyby nebo po barokním způsobu některá fakta zveličili, aby vytvořili „theatrum honoris – divadlo pocty“. Rovněž i důvody vedoucí ke kanonizaci jsou z dnešního úhlu pohledu poněkud zvláštní a pochybné. Jak píše autor odborné práce: „Rakouská větev Habsburského rodu přijala některé prvky španělské duchovnosti a vytvořila tzv. rakouskou zbožnost (pietas austriaca), která se plně rozvinula v 17. století. Tvořila ji eucharistická úcta, kult Panny Marie, uctívání sv. Kříže a vzývání svatých jako ochránců monarchie.“ Jan byl představován jako model svatého a pravověrného kněze, mlčenlivého zpovědníka a křesťana trpělivě snášejícího utrpení pro Krista, kterého až s mateřskou péčí chová a kontempluje ve svém náručí.

Jaký může být náš vztah k tomuto světci po bouřích, které okolo něho proběhly v průběhu staletí? Nepochybně je to křesťan a kněz, o kterém jsme slyšeli v prvním čtení, že „způsobí jim smrt“ (Mt 10, 21; liturgický překlad). Nešel jistě svému mučednictví vstříc, ale podstoupil ho. Věříme, že „vytrval do konce, a proto je spasen“ (srov. Mt 10, 22). Také může být každému z nás svědomitým a pečlivým úředníkem (patronem úředníků). A nakonec nemůže nebýt průvodcem po naší krásné zemi, neboť jej potkáváme na mostech, křižovatkách cest i zákoutích měst nebo (kdybychom ovládali potápěčské umění) i na dně Lipenské přehrady. Připomíná nám, že máme občas utichnout a mlčet, kontemplovat Kristův kříž, pozorovat hvězdy, osvěžit tvář chladivou vodou, volit tu správnou cestu, žehnat naši zem a národ.