Bůh, který řekl ,ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. (1 Kor 4, 6-7)

Dříve, než vám požehnám, bych rád vysvětlil, proč jsem právě přečetl myšlenku z Bible. Začnu velice názorně (rozbiju sklenici).


Říká se: střepy nosí štěstí. Ale co když se rozbije na střepy člověk? To je také štěstí? Spíš neštěstí. Můžeme si práv teď uvědomit, jak jsme křehcí. A to i přesto, že někdy si připadáme velice mocní, silní, sebejistí.

Přál jsem si tuto pravdu o nás připomenout ve chvíli, kdy se budeme učit pozorně sbírat střepy lidí, kteří jsou ne-mocní, ne-mohoucí, bez-mocní. A chtěl bych ukázat i na další střepy, které třeba nejsou vidět jako nemoci a zranění duše a ducha. Kéž tedy dokážeme skleslé podepřít úsměvem, rozechvělé zpevnit pohlazením a zoufalé nasměrovat správným směrem.

Žehnací modlitba

Bože, který jsi nám svěřil poklad života, prosíme tě, požehnej naší ochotě jeden druhému sloužit, vzájemně se chránit a zachraňovat. Ať žijeme ve vzájemné lásce, a tak směřujeme do tvého království pokoje a radosti. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.