Jaro začíná na podzim

19. 5. 2017 10:39
Rubrika: ČLÁNKY

Promluva 6. neděle velikonoční A

„Požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky“ (Jan 14, 16).

V jednom komentáři k dnešní bohoslužbě slova se mi líbila prezentace kontextu prvního čtení a evangelia. Ať už Ježíšova situace nebo situace křesťanů v době vzniku obou textů byla velice dramatická. Církev je pronásledována jako i kolem Krista se stahují mračna, žalobce už své obvinění vyslovil, vládce světa svolává soud, protože se zdá, že má neomezenou moc. A Kristus i apoštolové přes to přese všechno zakoušejí triumf nad zlem.


Připomenulo mi to stať Karla Čapka z knihy Zahradníkův rok, kde přemýšlí nad tím, že jaro začíná na podzim, že vše viditelné sice uvadá, tlí nebo se stahuje, ale kořeny doslova letí do hloubky, stromy připraví nové pupeny – jaro je tak s prvním sněhem připraveno – a kdyby nebylo této potřebné investice ve skrytu, byl by to za několik měsíců doslova debakl.

Každé trápení, každá nemoc, každé příkoří ať už v jakékoli podobě nebo z jakékoliv strany je cestou do nitra, do hloubky a autenticity. Co je na povrchu možná umírá a tlí, ale „duch se zmlazuje“, roste naděje, prohlubuje se odvaha k víře. Duch svatý, Přímluvce a průvodce do celé pravdy zapouští kořeny do našeho srdce a svými podivuhodnými cestami nás připravuje na chvíli, kdy se stane vše zjevným.

Život před nás staví různé úkoly, procházíme rozmanitými údobími. Někdy jimi prolétneme ani se nezadýcháme a jindy bychom málem plivali svou duši vyčerpáním. Ani jedno z toho si nemusíme přivodit sami a dobrovolně, prostě úkoly přicházejí a údobí nám jdou vstříc. Kéž dokážeme být stále vděční a naplnění neutuchající nadějí – tou, kterou vlévá Duch Boží.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona