Promluva na 2. neděli velikonoční – mše pro skauty

„Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné“ (Sk 2, 44; liturgický překlad)

Jistě mi dáte za pravdu, že není nad dobré přátele, nad společenství, které je zdravé, nad fungující pracovní kolektiv, kde každý má své místo, je přijímán a sám přijal vlastní konkrétní zodpovědnost.


Ti, kdo mají vše společné, jsou společenstvím. Neznamená to, že by každý nemohl mít něco vlastního, ale všechno, co mají, slouží společenství. Nejedná se ani jen o hmotné věci, ale i schopnosti, vědomosti…

Když budeme pozorovat své okolí, jistě si všimneme, že lidé většinou myslí jen sami na sebe, podobají se chrostíkům – každý má svůj domeček z toho, co si kolem sebe nastřádal. Ačkoli mají někteří dost, chtějí víc a vzájemně si závidí. Z toho pak pocházejí konflikty a zlomyslnosti.

Vy máte příležitost být jiní. Máte šanci být jeden k druhému všímaví a vstřícní. Hovoří o tom třeba i třetí a čtvrtý bod skautského zákona: „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.“ Více než kde jinde máte možnost jednat podle Ježíšova zlatého pravidla: „Co chceš, aby druzí dělali tobě, dělej ty jim.“ V tom je vaše síla. Pak budete spolu rádi, vytvoříte velice silná pouta, která budou držet po celý život, v každé psotě a slotě.

Vytvářet společenství – to znamená být všímavý, vytvářet prostředí spolupráce, být ochotný ke službě a pomoci – si přeje i Ježíš a doplňuje způsoby vytváření společenství ještě o jeden důležitý prvek, kterým je odpuštění.

A už jsem toho řekl až příliš. Pokud bych se měl ohlédnout za svými slovy, pak bych ještě jednou shrnul hlavní myšlenku: Buďte společenstvím, buďte všímaví a vstřícní. Bůh vám k tomu žehnej.