Promluva na Slavnost Matky Boží, Panny Marie

„Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala“ (Lk 2, 21)

Dokument II. vatikánského koncilu Lumen gentium ve své osmé kapitole hovoří o Matce Boží Panně Marii: „Toto božské tajemství spásy (Vtělení) se nám zjevuje a pokračuje v církvi, kterou Pán ustavil jako své tělo. V církvi mají věřící, kteří patří ke Kristu jako hlavě a jsou ve společenství se všemi svatými, také uctívat památku ,především slavné a ustavičné panny Marie, rodičky Boha a našeho Pána Ježíše Krista.“ (LG 52) Věrni tradici církve právě dnes uctíváme památku té, která Krista „počala do svého lůna“.


Marie je již apoštoly a po nich i dalšími generacemi Kristových učedníků „oslavována jako vynikající a zcela jedinečný člen církve, jako předobraz a dokonalý vzor její víry a lásky. A katolická církev, poučena Duchem svatým, ji uctívá se synovskou láskou jako svou nejmilovanější matku.“ (LG 53) Vždyť Marii díky jejímu Synu a spolu s ním „blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1, 48) a nejen to, Ježíš svou Matku a svou první učednici z kříže, jako ze svého trůnu, z něhož „soudí hříchy světa“, svěřuje „učedníkovi, kterého miluje“ (srov. Jan 19, 26-27). A Marie i dále setrvává mezi Ježíšovými učedníky, modlí se s nimi skrze Syna v Duchu Svatém k Bohu Otci, znovu přijímá Tělo a Krev svého Syna, nechává se sytit jeho slovem přinášejícím život, čelí zlu, které se pokouší strhnout její děti putující do Božího království a všechno uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom.

Marie nikdy nestíní Kristovu Božskou zář, ale vždy směřuje ty, které miluje: „Udělejte, cokoli vám nařídí“ (Jan 2, 5). Právem Marii připomínáme v souvislosti s plynutím času. Je totiž „Božímu lidu znamením jisté naděje a útěchy při putování“ (LG 68), jitřenkou spásy.