V hlavě nosím ještě několik myšlenek z Tridua. Bylo by jich asi i víc, ale na tyto jsem si vzpomněl tak nějak spontánně.


 

Zelený čtvrtek

Myšlenkou, kterou jsem celé Třídenní připomínal, bylo Ježíšovo „dnes“. Modlil jsem se eucharistickou modlitbu v co možná maximální usebranosti: „Neboť on právě dnes, večer předtím, než trpěl za naši spásu a za spásu celého světa, vzal do svatých a ctihodných rukou chléb“ (I. eucharistická modlitba) Také jsem se setkal se slovem, které mne zve k výkladu: „(Ježíš) poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: ,Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody.‘“ (Mk 14, 13) Muž nesoucí džbán, který hledá Ježíšovy učedníky. Vybavuje se mne člověk dnešní doby, nesoucí pod paží noviny jako poznávací znamení pro někoho, koho má potkat a koho osobně nezná. Nebo rozevřený deštník nad hlavou, aniž by pršelo. V promluvě jsem rovněž mluvil o Jidášovi. Zradil Ježíše protože se v něm zklamal. Nenaplnil jeho představy. Kolik lidí má o Ježíši mylné představy… A Jidáš neuvěřil, že mu může být jeho hřích odpuštěn. Hlubokou meditaci nabízí Kateřina Emmerichová. Matka Boží prosila svého syna, aby mohla jít do pekla místo Jidáše. Tak daleko jde síla mateřské lásky obětovat se na místo svých dětí.

Velký pátek

Ten den jsem si docela užil křížovou cestu, kterou jsme se modlili v ambitu kostela v Mařenicích. Je z Kancionálu pod číslem 073. Vím, že její slova znám již z mé farnosti, když jsem se stal věřícím. Je sestavená velice jednoduše. Asi se ji budu modlit častěji. Když jsme začínali, bylo poledne. Myslel jsem na Ježíše, kterého právě v tuto hodinu přibili na kříž. Ráno jsem byl ještě u zpovědi a znovu jsem myslel na vyznané hříchy, které také přibíjely hřeby. Při obřadech mne při prostraci studila zem, chtěl jsem se v této poloze modlit ještě delší dobu, ale cítil jsem zodpovědnost za ostatní věřící, kteří se sešli. Neznal jsem je, je pro mne tajemstvím jejich smýšlení i prožívání.

Bílá sobota

Letos jsem zvlášť prožíval druhou část liturgie Bílé soboty, která je věnovaná slovu. Byli jsme poctiví a naslouchali jsme všem čtením. Už dopředu jsme na to také účastníky bohoslužby připravili. Byl jsem tak dojat, že jsem kázal velice stručně a na jiné téma, než na jaké jsem se připravoval. Začal jsem od slov evangelia: „Říkaly si (ženy) mezi sebou: ,Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?‘ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.“ (Mk 16, 3-4) Popřál jsem všem, aby Bůh odvalil veškeré kameny z nitra, větší či menší kameny, které v sobě každý z nás nese a které dusí životní energii. Jsou to často andělé – poslové Boží – kteří mají z Božího pověření dost sil s nimi pohnout. Bůh je garantem, že dnes o této veliké noci se veškeré kameny na našich srdcích pohnou. Stačí jen chtít.

Neděle vzkříšení

Na mši v Srbské Kamenici jsem kázal o propojenosti oltáře a stolu v domovech, pokrmu chleba a vína s pokrmem „vezdejším“. A také jsem zmínil skutečnost nedostatečnosti prázdného hrobu. Je potřeba se totiž se Vzkříšeným setkat. Indicie, že k setkání došlo, jsou pokoj, světlo, radost, vděčnost, bázeň Boží. Stalo se mi nedopatřením, že jsem v lekcionáři nalistoval texty ke Slavnosti Seslání Ducha svatého. Zakomponoval jsem je tedy do promluvy, jako kdyby se nic nestalo. Je to totiž Duch svatý, který nám dává se s Ježíšem setkat, kdo nám dává promlouvat jazykem, který nám naši blízcí, sousedé, spolupracovníci rozumí. Tím jazykem je láska.

Červené pondělí

Ráno u snídaně jsem si řekl, že není možné prožít koledovací den bez nové říkanky. Tak jsem vzal zelenou fixu a šmírák a za chviličku spatřilo světlo světa následující slovní hraní. Trochu naivní, ale účelné:

Raší proutek u rybníka

Dej si pozor na vodníka

Raší proutek v kuchyni

Dej si pozor na tchýni

Dej si pozor holčičko

Štípne to jen maličko

Budeš krásná dost a dost

Zazpívám ti pro radost

Zazpívám ti koledu

Nejlepší co dovedu

Ze Srbské Kamenice jsem odjížděl v osm ráno. Uháněl jsem do Hradce Králové, kde bylo potřeba navštívit rodinu. Pak jsem se zastavil na dvou místech v Holicích. Cestou jsem dostal od dopravní policie „rychlostní příplatek“. Prožil jsem velice krásný den, tedy spíše odpoledne. Jediné, co se mi nepovedlo, tak slavit mši. Stále jsem to odkládal, pak jsem se navečeřel, pak jsem to zase odkládal a nakonec jsem unavený upadl do postele.